Výhodou je, když vás taková věc baví a dokážete se v hledání správně zorientovat. Stejně jako to umí hlavní hrdinka Alexa, obchodnice se starožitnostmi a soudní znalkyně v oboru šperků. Jejím parťákem je bývalý polda a momentálně umělecký detektiv Ed. Co dalšího mají tihle dva společného? Nechte se překvapit.

Jako uměleckého detektiva můžeme označit specialistu, který vyšetřuje zločiny spojené s uměním, například krádeže obrazů, padělky nebo pašování kulturních artefaktů. Mezi známé osobnosti v této oblasti patří třeba Robert Wittman, bývalý agent FBI, který se specializoval na navracení ukradených uměleckých děl, nebo lidé jako Arthur Brand. To je holandský „lovec umění“, který pátrá po ztracených dílech.

Ukradený diadém ovšem není jediná věc, kterou Alexa s Edem řeší. Kdosi vraždí bohaté seniory a oba případy spolu úzce souvisejí. Pro Alexu má odhalení pachatele poněkud trpkou příchuť…

Jak to všechno dopadne, můžete zjistit v každém dobrém knihkupectví… 🙂

Článek Záhada ukradeného diadému se nejdříve objevil na Lucie Pilátová.

Jestli se vám líbil Případ pečetního prstenu, můžete se těšit na o dost akčnější děj, ještě více historických vsuvek a životem otřískanou obchodnici se starožitnostmi. A víc už ani písmenko :-).

Jedno je jisté, detektivní příběhy, ve kterých se prolíná historie se současností, mě pohltily. Jak mnozí vědí, já si do nich ještě přidám trochu psycho, protože i v životě neřešíme jenom jednu věc. Kdo četl moje knihy, tak si možná vyvodil, že mám vztah k Mozartovu městu Salzburgu, Vídni a krásám Švýcarska. A měl by pravdu.

To ale nejsou jediná místa, kde jsem nechala kus srdce. Takže se nechte překvapit, kde moji vyšetřovatelé či vyšetřovatelky budou rozplétat příběhy, které začaly v dávné minulosti a jejichž aktéři došli klidu až v současnosti, příště.

Článek Co se šeptá… se nejdříve objevil na Lucie Pilátová.

Takhle nějak začaly vznikat základy Případu pečetního prstenu. Jenže k prolínání historie to chtělo ještě kapku rešerší. Z kapky vznikla louže a z ní rybník. V životě by mě nenapadlo, že se při psaní knihy budu potýkat i se švýcarskou němčinou či hledat v heraldickém katalogu.

Kdo knihu nečetl, možná si řekne, co s pečetním prstenem. Jenže tenhle je jiný. Pochopitelně ne kouzelný, ale plně odráží dobu technických vynálezů, ve které vznikl. Neprozradím, co a jak. Jenom dodám malou poznámku, i za zdánlivě bezvýznamnou věcí se může skrývat tajemství a leckdy záhadný příběh.

Sice jsem na začátku řekla, že psaní humorné knihy už ne, ale přesto se nejenom do úst hlavní hrdinky vloudila řada sarkastických poznámek, vtipných hlášek a ironických komentářů. Stejně jako já, i všichni aktéři tohoto příběhu jsou životem otřískaní a už si nemažou vzájemně med kolem … no, však víte 🙂

A sluší se říct, že tentokrát se vydání ujalo nakladatelství Alpress, za což jsem moc ráda zejména kvůli profesionální komunikaci. Že se kniha povedla, je vidět i z velmi pěkných recenzí a reakcí. Kvituji slušnou zpětnou vazbu, protože ta je pro mě inspirací, jak se posunout dál.

Takže moji milí, Případ pečetního prstenu na vás čeká 🙂

Článek Záhady, tajemství a sarkastické hlášky se nejdříve objevil na Lucie Pilátová.

A začala jsem psát. Zpočátku jenom po chvilkách. Jenže pak přišel sabbatical. Vlastně naštěstí, protože jsem rukopis dopsala a poslala do prvního nakladatelství. Příslib vydání pro mě znamenal něco jako modré z nebe. S korekturami, následným dohadováním o anotaci a podobných technikáliích vystřízlivíte. Nemluvě o tom, že se musíte rychle naučit, jak knihu propagovat.

Občas se mě lidé ptají, proč zrovna tenhle styl. Poctivě odpovídám, že jsem chtěla napsat knihu, u které by se čtenářky i čtenáři bavili a která by jim umožnila alespoň na chvíli zapomenout na trable všedních dnů.

Článek Když je Rok na draka… se nejdříve objevil na Lucie Pilátová.