Když napíšete knihu a zjistíte, že konečně děláte to, co vás baví, nutně musíte napsat další. Jít cestou humorné knížky se mi z mnoha různých důvodů nechtělo. Odjakživa jsem milovala příběhy s detektivní zápletkou, kde se vyšetřovatel nebrodí v potocích krve a nestřílí zločince jako o závod. A pak se stalo, že jsem se jednou zatoulala na jistý hřbitov, kterému vévodila nevšední hrobka…
Takhle nějak začaly vznikat základy Případu pečetního prstenu. Jenže k prolínání historie to chtělo ještě kapku rešerší. Z kapky vznikla louže a z ní rybník. V životě by mě nenapadlo, že se při psaní knihy budu potýkat i se švýcarskou němčinou či hledat v heraldickém katalogu.
Kdo knihu nečetl, možná si řekne, co s pečetním prstenem. Jenže tenhle je jiný. Pochopitelně ne kouzelný, ale plně odráží dobu technických vynálezů, ve které vznikl. Neprozradím, co a jak. Jenom dodám malou poznámku, i za zdánlivě bezvýznamnou věcí se může skrývat tajemství a leckdy záhadný příběh.
Sice jsem na začátku řekla, že psaní humorné knihy už ne, ale přesto se nejenom do úst hlavní hrdinky vloudila řada sarkastických poznámek, vtipných hlášek a ironických komentářů. Stejně jako já, i všichni aktéři tohoto příběhu jsou životem otřískaní a už si nemažou vzájemně med kolem … no, však víte 🙂
A sluší se říct, že tentokrát se vydání ujalo nakladatelství Alpress, za což jsem moc ráda zejména kvůli profesionální komunikaci. Že se kniha povedla, je vidět i z velmi pěkných recenzí a reakcí. Kvituji slušnou zpětnou vazbu, protože ta je pro mě inspirací, jak se posunout dál.
Takže moji milí, Případ pečetního prstenu na vás čeká 🙂
